Minulý týden jsme si z titulky Vivala.cz mohli vychutnat druhé sólové album s názvem Labyrinth Zdeňka Škody ze skupiny The Faint Smile. Přečtěte si rozhovor, ve kterém Zdeněk o sobě a své tvorbě prozradil víc.
Poslední EP skupiny The Faint Smile vyšlo v září 2014, od té doby, jsi, Zdeňku, vydal dvě sólová alba: Aloof And Apart v březnu 2015 a Labyrinth v květnu tohoto roku. Jak se to stalo, že ses vydal na sólovou dráhu?
To tak trochu vyplynulo ze situace. Mimo kapelu jsme byli všichni časově a pracovně vytížení a po EP Mirage nastalo období, kdy se nedělo nic. V zimě 2015 mě po delší době přepadla chuť zase skládat. Tehdy jsem během pár dnů udělal několik demáčů, které k sobě pasovaly atmosférou, a přišlo mi, že když je dám z rukou a budeme je v kapele dodělávat společně, tak se z nich ta nálada vytratí. Vždycky jsem měl rád alba, která zachycují určitý časový úsek v životě, konkrétní náladu v konkrétním čase, kdy se tvoří. Album je v tomhle smyslu dost výstižně pojmenované – aby to mělo přesně stejný účinek, jako když si člověk prohlíží staré fotky. Tohle všechno se někdy při práci v kapele může ztratit, protože se často dělají kompromisy a nahrávání se někdy nekonečně táhne. Tak jsem se rozhodl, že si zkusím nahrát a dokončit desku úplně sám. Byla to výzva, jestli jsem vůbec schopný si věci sám zaranžovat a sám je dotáhnout k nějakému tvaru, který bude držet pohromadě.
Do desky Aloof And Apart vznikaly veškeré moje věci od akustické kytary, tady jsem však začal skládat na klávesách, pomocí smyček, samplů, bicích atd. A to je hrozně inspirativní. Na kytaře by mě sotva kdy napadlo, to co na pianu. Jsem rád, že jsem se k Aloof And Apart tenkrát odhodlal. Rok se s rokem sešel a já měl na začátku letoška během tří neděl složených 15 demáčů, ze kterých se nakonec vyklubala druhá deska Labyrinth. Je to nejosobnější věc, kterou jsem zatím udělal. Tohle jsem prostě já. Tady mi bylo hned jasné, že na všechny „kyselý ksichty“ typu „tahle písnička je depka“ apod. z vysoka kašlu a dodělám si album opět sám. Tentokrát jsem ale na pomoc povolal mého dlouholetého kamaráda a střídavě také člena The Faint Smile Ondřeje Skoumala, protože vím, že moje zvukařské a hráčské schopnosti mají limity, a chtěl jsem, aby tahle nahrávka zněla v rámci možností co nejlépe, a taky je to člověk, který nebude do desky promítat svoje ego, jak tomu někdy u některých producentů a zvukařů bývá, a pomůže mi Labyrinth dokončit, tak jak já chci. Labyrinth je po mých dvou synech zatím můj nejpovedenější „projekt“. (smích)
Plánujete ještě nějaká další vystoupení a nahrávání společně jako skupina The Faint Smile?
Ano. The Faint Smile v žádném případě neskončili. Právě teď dáváme dohromady materiál na novou desku, která by se měla začít nahrávat příští rok. Chceme při nahrávání využít i nejrůznější hosty – smyčcový kvartet, dechy, flétny, zkrátka co se nám zlíbí… Na to se moc těším. Pokud to všechno dobře dopadne, není důvod to potom nepředvádět živě. Takže ano, doufejme.
Vzpomeneš si, kdo v tobě jako dítěti probudil lásku k hudbě? Měl jsi nebo stále máš nějaké hudební vzory?
Muzika byla vždycky kolem mě. Už jako tříletého prcka mě táta bral na zkoušky jeho kapely, kde zpíval – takže tady je propojení celkem jasné. Máma a bratranec mě muzikou furt zásobovali a na můj vztah k hudbě měli taky nemalý dopad. O hudbě si dokážu povídat hodiny a hodiny a nerozlišuju mezi žánry. Poslouchám věci od klasiky až po punk. Hudba je buď dobrá, nebo blbá. Mám k ní ale dost radikální postoj, takže to, co se většině lidem kolem líbí, mě velmi často pije krev. Jako hodně malý kluk jsem vyrostl na The Beatles a šedesátých létech – často, když se mě někdo zeptá na oblíbené kapely, tak The Beatles ani nezmiňuju, protože mi to přijde jako naprostá samozřejmost. Pak někdy na druhém stupni pro mě byli dost zásadní Pink Floyd, The Doors, později třeba první desky od Jehro Tull nebo Igor Stravinsky… ale na střední škole všechno totálně rozbili The Cure. Ti úplně změnili můj přístup k tomu, jak se muzika „má“ dělat a co se všechno jejím prostřednictvím může sdělit. Že může být normální písnička na dva akordy i uměleckým dílem, že může být naprostá symbióza mezi hudbou a textem, že text není jen zazpívaná rýmovačka, že se člověk může úplně odkopat a na všechny kolem se vysrat. Arthur Schopenhauer tvrdil, že hudba je nejvyšším uměním, protože jde přímo a bezprostředně na emoce. Podle mě to sedí. Hudba člověka roztancuje i rozbrečí. Z některé se může člověk i zeblít. (smích) Mám rád stovky kapel a hudebníků, některé z nich hodně moc, ale Robert Smith a jeho kumpáni mají v mém životě nezastupitelné místo.
Na čem aktuálně pracuješ a co chystáš pro naše Vivalí slechy?
Teď v srpnu jsem dotextovával některé nové písničky pro The Faint Smile a vymýšlel k nim zpěv, abychom si nad tím s klukama brzy společně sedli a řekli si, které půjdou na desku a které ne. Jinak jsem si sám pro sebe vytýčil cíl, že každý rok něco sólově udělám. Jestli to bude singl, EP nebo deska, to těžko říct, nápady člověk nenaplánuje, ale je vždycky dobré mít termín. Pár demáčů, u kterých vím, že by v kapele neprošly, už mám. (smích)
Prázdninová sezóna už pomalu končí, budeme mít možnost si tebe nebo skupinu The Faint Smile letos poslechnout ještě někde naživo?
Já doufám, že se do Vánoc povede zopakovat alespoň naše faintsmilovské komorní hraní, kdy vystupuju jen já s naším klávesákem a spoluautorem většiny nových písniček Kryštofem Pobořilem. Tohle hraní ve dvou je fajn a člověk je dost svobodný, dá se hrát prakticky kdekoli a zvuk si děláme sami. Samozřejmě tomu přizpůsobujeme repertoár a aranže, chceme při téhle příležitosti hrát také coververze (minule třeba Elbow nebo Sarah Blasko), protože při hraní s celou kapelou na to není prostor a navíc bych to ani moc nechtěl. Takže minimálně takovéto koncerty by v blízké budoucnosti proběhnout měly. No, a až bude ta nová deska, tak pak snad se vším všudy a pořádně!
Díky moc za rozhovor a do dalších let přeji mnoho hudebních úspěchů a věrných, dobře naladěných fanoušků 🙂 Skupinu The Faint Smile můžete sledovat na jejích profilech na Bandzone nebo na Facebooku a pokud jste si ještě neposlechli nic z jejich tvorby, můžete zavítat do naší našlapané galerie alb.