Minulý týden jsme vám na titulce Vivala.cz představili album Čokumbr brněnské skupiny Pajoche spolu s klipem k jedné z ústředních písní TOI Story. Pokud vás tahle hudba chytla tak, jako nás, přečtěte si rozhovor, kde se o této pop-rockové formaci dozvíte víc.
Kdy vznikla skupina Pajoche a jak se vaše kvarteto dalo dohromady?
Rokem vzniku projektu jako takového byl už rok 2009, kdy jsem já (Pavel) začal zveřejňovat svá dema na Bandzone jako one-man-band. Vše vzniko tak, že jsem si vytvořil první EP sám, v té době jsem žil v Dublinu, ale věděl, že se následující rok budu stěhovat do Brna. Našeho basáka Filipa znám už od dětství z rodného Valašska a v jedné kapele jsme spolu už hráli, takže on je druhý stálý element kapely už od roku 2012. Zbytek členů jsme našli přes inzerát, kterým jsem Taste Test (naše EP) prezentoval a jim se líbilo. Moc se jim ale nelíbila dema z nichž posléze vznikl Čokumbr. Takže se v prosinci tato sestava rozpadla. Následně se ozval Šimon na bicí a ten znal Maťa, našeho klávesáka, který se k nám připojil na podzim 2013. V mezičase jsme byli sestava o dvou kytarách, chvilku – asi tak 2 měsíce nás bylo dokonce 5. Od té doby jsme stabilní a jsem rád, že nám to funguje skvěle jak po muzikální, tak i lidské stránce.
Už název vašeho alba Čokumbr dává tušit, že vaše tvorba je taková všehochuť. Jak to vnímáte vy ze svého pohledu?
Název „zmutoval“ z původního Pickles and Chocolate, a o tu mutaci se postaral grafik Jan Živocký, jenž je můj dobrý kamarád a autor našeho obalu. Perfektně vystihuje pestrost té desky a taky její dvojjazyčnost. Je to kombinace hořkých okurků a sladké čokolády a přitom to vše spolu funguje. Byť ta deska nebyla zamýšlena konceptuálně, nakonec má vlastně příběh a skladby jdou po sobě v jistém ději, jenž je do velké míry můj osobní. Angličtina je u nás použita ne z důvodu nějaké světovosti, ale je to dáno faktem, že když jsem žil v Irsku, tak to ze mě tak „lezlo ven.“ Byť mě baví čeština a dnes píšeme už výhradně česky (a vlastně i slovensky), stejně tu a tam ze mě něco anglicky vypadne. V tom jsme, myslím si, produkt své doby. Vlastně i deska má působit jako playlist, který si dnes pustíte a máte v něm různé žánry – takové to noční vysedávání „u kompu s winampem.“ Když se bavím s lidmi, tak málokdo dnes poslouchá alba, ale playlisty ano. No a my jsme produkt i té playlistové generace – zahrajeme Soundrack z Tarantina a vedle toho DnB.
Minulý týden jste vydali debutové LP s názvem Čokumbr, což ale není úplně první deska pod značkou Pajoche. Předcházelo jí už v roce 2011 EP Taste Test, které proniklo i do zahraničí a bylo velmi úspěšné. To byl ale tvůj sólový projekt, bez kapely a koncertů to nebylo ono? Jak se od sebe obě nahrávání lišila?
Bez kapely to opravdu nebylo ono. Když jste jako jednotlivec, tak spousta věcí je jednoduší, lépe si řídíte svůj čas, své myšlenky. Narazíte časem ale na to, že Vám chybí kritický náhled někoho dalšího, který Vám řekne, že ten či onen nápad je blbost. Stalo se mi dokonce, že mě kontaktovali tenkrát promotéři, zda bych zahrál na nějakém koncertu a já nebyl schopen tomu vyhovět. Byl jsem tenkrát pevně rozhodnut už do kapely nejít, změnil jsem názor a jsem za to rád.
Taste Test vzniklo tak nějak náhodou. Měl jsem a do dneška mám spoustu vlastních nahrávek a řekl jsem si tenkrát, že by bylo dobré něco dotáhnout do konce, neschovávat se před světem a vydat napřed takovou malou ochutnávku, počkat si na reakce a pak vydat už dlouhohrající album. Na Taste Test jsem vlastně vzal jen dvě rozpracovanější skladby a zbytek nahodile dodělal pár týdnů před vydáním. Postup se lišil v tom, že bicí, smyčky a všemožnou elektroniku jsem si naprogramoval, basu nahrál sám. U Čokumbr už bicí nahrál Šimon, basu Filip, synťáky Maťo.
Nicméně i u Čokumbra zůstaly smyčky z původních dem. Ty skladby na Čokumbru prošly neskutečným vývojem právě díky tomu, že jsme už kapela. Nejlépe se to demonstruje na skladbě Infúze. Na Taste Test je to ryzí elektronika, kterou jsme takhle i podobně hráli živě. Vyvinula se do celkem jemné živé pop-rockové skladby. S výjimkou Overdrive, která je naše kolektivní dílo, byly skladby hotové už v roce 2012. Jsem ale hrozně moc rád, že jsem to tenkrát nevydal. Kluci udělali kus práce na aranžích a vůbec na pojetí všech skladeb jako takových. Nyní už pracujeme na všem společně a moc nás to baví. Mám skvělé lidi v kapele!
V současné mezinárodní sestavě fungujete zhruba od září 2013 a letos jste vydali své první LP Čokumbr, na kterém jste pracovali poslední dva roky. Jak probíhá tvorba takového typického Pajoche songu?
Dosud to probíhalo tak, že jsem já přinesl demo více méně hotové skladby a drazí milí spoluhráči ji úspěšně přetvořili k obrazu svému. 🙂 Ten postup občas platí dodnes, ale hodně v naší kapele jamujeme, vlastně přehráváme repertoár až několik zkoušek před koncertem a týden co týden dáme nějaký jam, který je zaznamenáván na diktafon. Z těchto jamů vybíráme dobré momenty a dotváříme pak skladby. Následně už se postupy liší. Text vznikne třeba tak, že se vytváří do zpěvové linky, která taky vznikne jamem. Někdy zkoušíme napasovat už hotový text. Nemáme ale jasná pravidla vzniku. Teď jsme v uplynulých třech týdnech šáhli po skladbě, která už nám přišla jako hotová. V prvním týdnu jsem se potkal já a Šimon a mysleli si, že máme hotovo. Další týden jsem se potkal já a Maťo a opět si mysleli, že máme hotovo. Načež jsme se teď v úterý potkali všichni a posunulo se to zase někam jinam.
Už v lednu letošního roku jste přišli s ochutnávkou v podobě klipu TOI Story, natáčení jste si podle výsledku asi dost užili a je vidět, že se neberete moc vážně a umíte si ze sebe udělat legraci. Můžeme se tedy brzy těšit na nějaké další video?
Byli bychom rádi, kdyby k naší desce vznikla ještě další 3 – 4 videa. To ale vše záleží na financích, nechceme totiž jít s kvalitou níže po Toi Story. Jedno bude spíše s vážnou tématikou a to přijde jako první, další dvě budou humorná, a to poslední bude mít komicko-hororový nádech. Nápady jsou a chuť je realizovat taky. Zatím ještě nedokážeme říct, zda to bude brzy, zatím je vše ve stádiu příprav, ale na dalším videu chceme opět pracovat s Alešem Špidlou a jeho teamem, kteří s námi dělali i Toi Story.
V listopadu vás čeká křest alba v brněnském Klubu Music Lab, plánujete pak i další koncerty?
Plánujeme, ale letos už asi toho více nestihneme. Důvod je – a možná to bude znít zvláštně – že děláme na nových skladbách a do konce roku 2016 se chceme soustředit na tohle ať můžeme nabídnout delší playlist než na 1 hodinu. K tomu chceme rozvinout videoprojekci, kterou jsme si už letos poprvé otestovali. Jsme sice malá, neznámá kapela, ale chceme dát potenciálním návštěvníkům našich koncertů jistou přidanou hodnotu. Nyní již domlouváme letní festivaly a něco málo už i máme potvrzeno. Od ledna do března chceme udělat menší tour a přivézt desku novým posluchačům. V plánu máme Zlín, Prahu, Plzeň, Ústí Nad Labem – zkrátka města, kde vždy máme nějaké spřízněné kapely. Koncertní plán můžete sledovat buď na našem webu, nebo na Bandzone či Facebook profilu.
do you have english version ?