Minulý týden jsme vám na titulce Vivala.cz představili skupinu Memoary a jejich album týdne s názvem Pilulky. Album obsahuje deset pilulek a každá po spolknutí navodí jiný pocit. Všechny spojuje společné téma: vztah k sobě, k životu a k ostatním lidem. Pokud jste se v textech a hudbě této skupiny poznali, přečtěte si následující rozhovor, ve kterém pro změnu poznáte Memoary.
Kdy vznikla skupina Memoary a jak jste se dali dohromady? Jak vzpomínáte na své začátky?
Pořád jsme na začátku, i když spolu jádro naší party hraje už šestým rokem. Postupujeme poněkud pomaleji, s větší rozvahou, ale věříme, že výsledek stojí za to. Nemáme ve stínu za sebou žádná velká jména, žádné velké firmy s napěchovanou, přesto hladovou peněženkou. Jsme parta kamarádů.
Náš příběh začal ve čtvrtém patře panelového domu, kde jsme s bráchou bubeníkem vystřídali mnoho tepláků, (on protože je mladší, je po mně, jak bývá dodnes zvykem, zaštupované dědil) a v bytě přímo naproti nám v dětském pokojíčku vyrůstal do krásy náš kytarista. V devadesátých letech bylo ještě celkem běžné, že se děti rozvíjely všemi směry, a tak nás rodiče kromě sportu všechny šoupli hrát na nějaký hudební nástroj. Vyfasovali jsme klavír, bicí a kytaru. Bylo tedy jen otázkou času, kdy budeme přistiženi, jak s vážnými výrazy do rytmu předstíráme hru na hudební nástroje před zapnutou hi-fi věží. V den, kdy naše napodobování angličtiny v metalových písničkách dosáhlo dokonalosti, jsme si přestali hrát na vojáky a začali si hrát na muzikanty.
Odtřískali jsme si svá první nepovedená vystoupení, zahráli i pro zelenou trávu nebo pár prázdných židlí. Poznali jsme mnoho “nadpozemsky talentovaných” zvukařů, kteří s cigárem v koutku a otcovským výrazem tvrdili, že problém se zvukem je pouze na naší straně. Ale nepřestalo nás to bavit, hrajeme si dodnes.
První album Impulsy s pěti songy jste vydali už v květnu 2014. Co se u vás od té doby změnilo? Dá se vůbec první a druhé nahrávání srovnat?
Vše je vývoj. Srovnávat lze třeba obě desky, ale proces tvorby určitě ne. My jsme měli dlouho potíže s výběrem čtvrtého kozlíka do našeho výběhu. Z předchozích zkušeností už jsme měli všichni čela řádně otlučená a také se z nás stali znalci exemplářů basových kytar, viděli jsme jich opravdu hodně, každá měla jinou barvu, jejich majitelé pak různé přístupy k hudbě a životu. Ten, pro nás pravej basák rohatej, ale ne a ne kopnout do našich vrat, i když se volně pásl nedaleko. V době nahrávání alba Impulsy jsme tedy byli bez čtvrtého člena. Basové party museli zastat hosté z jiných kapel. Současná sestava kapely se dala dohromady v roce 2015. Takže se vlastně dá tvrdit, že jsme začali hrát před rokem, kdy k nám nastoupil současný basák Lukáš Rytíř.
Vaše aktuální novinka, album Pilulky, které jste vydali 22. listopadu, obsahuje 10 autorských písní, které do sebe perfektně zapadají a daly by se shrnout tím, že upřímně vypráví o životě. Jak u vás v kapele nové skladby vznikají? Máte na ně nějaký “zaručený” recept?
Zaručený recept mají spíše dnešní producenti, kteří chrlí jednu “cool” učesanou a vymydlenou kapelu za druhou. Takže kuchařku plnou zaručených receptů by mohli napsat spíše oni. My se řídíme podle nálady, jakou zrovna máme. Podle toho, co zrovna máme chuť zkusit. Vymyšleno už bylo samozřejmě všechno, jde jen o to, jakým způsobem se různé styly namixují, aby to fungovalo. Někdy se to povede, někdy ne.
Zítra (v pátek 2.12.) vás čeká křest alba Pilulky, jak se na něj řěšíte? Kde proběhne a na co se mohou vaši fanoušci těšit?
Bude to párty, jak má být. Večírek proběhne v rockovém klubu Hard Café Karviná, kde nás už majitelé znají a vždy se nám tam hrálo skvěle. Desku polijeme pivkem, zabékáme pěkné, nějaké ohníčkové melodie, uroníme slzu. Jako host nás přijede podpořit kepala Fiha z Ostravy. Všichni, kteří někdy do Hard Café vstoupili, dobře vědí, že párty jsou tam legendární.
Prozradíte nám, co chystáte dál a na co se od skupiny Memoary můžeme těšit v roce 2017?
Samozřejmě čekáme, že se rozestoupí oblaka, velký prst ukáže na naše malé postavičky a za zvuku kostelních varhan se nám otevřou ta největší pódia. Teď vážně. Čeká nás natáčení videoklipu k jedné z písniček na albu. Pokud vše klapne, tak na jaře začneme jezdit po vlastech českých a přesvědčovat návštěvníky hudebních akcí, aby si nás pustili i doma v pokojíčku. Samozřejmě budeme pracovat na novém materiálu a uvidíme, třeba toho bude dost na další desku.
Chtěli byste něco vzkázat svým fanouškům?
Všem, kteří nás doposud věrně poslouchali moc děkujeme za přízeň. Do této věty ještě přilétá okřídlená fráze: bez vás to nemá cenu dělat. Hepčík, je to pravda. Těm, kteří nás doposud neposlouchali, bychom rádi vzkázali, ať to zkusí, třeba si nás oblíbí. Pokud ne, nebudeme jim pak moci poděkovat za přízeň, jako těm, co nás doposud věrně poslouchali. Teď by se asi znovu slušelo jim poděkovat za přízeň. Děkujeme.
A my se k díkům připojujeme, děkujeme Memoárům, že si na rozhovor s námi udělali čas a děkujeme vám, že nás věrně čtete. Memoary můžete sledovat na jejich webu, Facebookovém nebo Bandzone profilu a obě jejich alba – Impulsy i Pilulky si můžete poslechnout v naší galerii alb. Děkujeme 🙂