V minulých dvou týdnech jsme vám na titulce Vivala.cz představili pro nás zatím netypickou dětskou tvorbu Marka Šolmese Srazila. Marek je veskrze renesanční bytost a proto jsme se rozhodli představit vám jeho tvorbu blíže. Začtěte se do rozhovoru,ve kterém prozradí mnohem víc než jen co ho přivedlo k práci s dětmi a vytvoření jeho tří dílů “Pohádek do postýlky“.
Kdy a odkud u tebe přišel impulz pracovat s dětmi?
Řekl bych, že od nepaměti. Pro mě jsou nejdůležitější Děti, hudba, psaní a nyní má rodina. Nejdřív jsem chtěl být vychovatelem pro opuštěné děti (samozřejmě také spisovatelem a hudebníkem), v jedenácti jsem začal chodit do právě vzniklého turistického oddílu Vlčata a od čtrnácti jsem se stal rádcem, posléze hlavním vedoucím. Dodělal jsem si pedagogickou školu a pět let jsem strávil jako třídní učitel ve státní MŠ, poté pět let v Lesní školce. Dnes jsem, dá se říci na volné noze. Vystupuji se svými knihami, dělám koncerty, spolupracuji s divadelní školou Talent, pořádám hudební dílny, učím na kytaru, mám malé divadélko KPK, dětský klub, pro který pořádám letní tábory a stále jsem ve Vlčatech. Letos jsem však předal svou pozici hlavního vedoucího jednomu mému odchovanci. Čas, čas, čas a také únava.
Jak tě dětské publikum přijímá, nemáš trému?
Dětské publikum je otevřené, jak bych to jen řekl. Napadá mě slovo čisté. A to naprosto. Reagují spontánně, a jejich emoce jsou přímo hmatatelné ve vzduchu. S nimi trému nemám, děti i já se uvolníme a tu hodinu si společně „zablbneme“. Spíš někdy čekám, jestli nebudu mít třeba problém, když dětem kreslím hipíznaky na čelo. Jednou mě totiž jedna učitelka obvinila, že kreslím dětem na hlavy satanské znamení a ztěžovala si i na úřadě, ale to byla výjimka. Učitelky prvního stupně jsou většinou milé a často i krásné.
Tohle je práce, která mě naplňuje, i když cestování po celé české republice je opravdu náročné. Tímto bych chtěl také poděkovat hlavně knihovnicím, které mě na tyto akce zvou. O knihovnicích říkám, že jsou to novodobé obrozenkyně. Nestarají se totiž dnes jen o knihovnu, ale většinou o celkovou kulturu v jejich městech a vesnicích.
Aktuální program ti asi zabírá spoustu i volného času, zbývá ještě nějaký na tvorbu pro jiné než dětské publikum?
Na tvorbu pro dospělé mi již pravda moc času nezbývá. I když sem tam, i pro ně zahraji a zazpívám. V tomto školním roce bylo asi nejzajímavější vystoupení pro dospělé v hospici v Odolené Vodě. Tam jsem měl opravdu trému. Nebo možná spíše respekt před stářím. Na babičkách a dědečcích bylo vidět kolik toho mají za sebou, ale byli strašně milí a vděční za každou písničku nebo za mé vyprávění o práci s dětmi. A když jsem skončil, jedna stařenka se přihlásila a řekla: „Moc se nám to líbilo, ale bylo to krátké, přijedete zase?“
Samozřejmě bych si zahrál opět s kapelou pod hlavičkou The Ignu, ale nezbývá čas. Uvidíme. Někdy mi až fyzicky chybí Beat, grunge či underground a tak trochu se vykřičet.
Možná, kdybych měl nějakou schopnou manažerku, a nemusel se věnovat komunikaci s „dospěláky“, dělat papíry atd., třeba bych toho stihl více.
Koncem června máš naplánovaných ještě několik vystoupení, jaké bude léto? Budeš užívat volna nebo můžes své dětské fanoušky na nějakou akci speciálně natěšit?
Školní rok končí a v posledním červnovém týdnu mě již čekají jen děti v MŠ Líbeznici, kde máme Hudební dílny.
Pak už vyrazíme s rodinou na chatu. Těším se na výlety na kole, les a večerní pivko v nedaleké vesničce.
Ale čeká nás ještě klubový tábor a jeden srpnový koncert na zámečku ve Smržovce.
Většinu léta budu ale se svou rodinou a trochu užívat klidu, neboť kolotoč opět v září začne naplno.
Jinak samozřejmě, kdo by mě chtěl – má mě mít. Na mých stránkách www.ignu.cz se dají objednat mé vystoupeni, ale najde zde i krámek s mou tvorbou https://www.ignu.cz/eshop . A pokud mě fanouškové podpoří i na Viale, budu jedině rád.
Jaké jsou tvé plány pro nejbližší rok, vzniká ti v hlavě už nějaký nový nápad?
Nápadů mám spoustu, ale nejvíc se věnuji své čtyřleté dceři Karolínce, tak tvorba jde poněkud stranou. Chci si s ní co nejvíce užít toho prchavého a tak šíleně krásného času. Pro starší děti mám již dlouho rozepsanou knihu „Klubko hadů“, pro všechny věkové kategorie píši „O zeleném lese“, což bych chtěl udělat opět jako audioknihu s písničkami. Na podzim se chystám natočit nové CD pro děti a nyní ve volných chvílích píši takzvaný Frngolový sloh, kde odkrývám své bolesti, strachy a tak trochu svou bezmoc se orientovat v tomto nepřehledném světě.
A hlavní plán je nezbláznit se.
Pokud nebudete mít možnost se s Markem během léta setkat osobně, určitě si nenechte ujít tři díly jeho “Pohádek do postýlky”. A pokud Markovi fandíte tak, jako my, můžete ho podpořit tím, že si zakoupíte něco z jeho tvorby, případně ji doporučíte svým přátelům.